Karel Stanislav Otta se narodil v rodině místního řezníka. Vyučil se v boleslavské automobilce strojním zámečníkem a po okupaci odešel přes Polsko do odboje. Po pádu Polska odešel na východ, a tak se dostal do sovětského zajetí a byl internován v Suzdale. Z internace se posléze dostal, a podobně, jako další Rusy zadržení, přes Libanon doputoval do Haify, kde se stal příslušníkem 11. pěšího praporu - Východního. Tam působil jako řidič a byl těžce zraněn poté, kdy najel na minu. Nicméně ještě před tím, jak uvádí jeho karta letce, zběhl a byl měsíc mimo svou jednotku, ke které byl poté, kdy se sám přihlásil, opět vtělen.

Jako někteří Čechoslováci, působící na Středním Východě, se přihlásil do RAF. Tam byl přijat 2. ledna 1943. V kanadě absolvoval letecký výcvik a na podzim roku 1944 byl přidělen k 311. československé bombardovací peruti. V září 1945 byl propuštěn z armády na trvalou studijní dovolenou. S dovětkem - z existenčních důvodů.

Vratislava Šverma, autor textu o něm, uvádí, po válce pracoval pro organizaci UNRRA. V roce 1950 byl degradován, nicméně to byl již nějaký čas v exilu v USA, kde žil již v roce 1949, protože od 17. července 1946 do 9. dubna 1947 v americké armádě. Do tohoto exilu odešel dle žádosti o naturalizaci z Velké Británie.
Se svou manželkou Christine se vzali 14. února 1948 v New Yorku, narodil se jim syn Stanley M. Karel, a to 8. února 1949 v Miami na Floridě, kde celá rodina žila. Podle Vratislava Švermy zemřel po studiu na vysoké škole. V roce 1977 se manželé Ottovi přestěhovali na střední Floridu.

Karel Stanislav Otta zemřel v úterý 1. dubna 1997, v domě na 75 Grant Street, Longwood. Je pohřben je na Florida National Cemetery, sekce 319, Site 10, který se nachází ve městě Bushnell. V oznámení o jeho úmrtí je uvedeno, že byl postiženým válečným veteránem. Svou manželku přežil o necelý rok, ta zemřela 6. května 1996 a je pohřbena spolu s ním.

Vzpomínkové akce se konají za spolupráce KVH 276th Sqdn (reenacted) RAF, Klubu Mnichovo Hradiště s.r.o. a města Mnichovo Hradiště.